Dopis z 24. 11. 1942 je Váchalovou reakcí na problémy se získáním nových bot. Dle vzpomínky Marie Menhartové měl Josef Váchal získat boty vyměnou s řídícím učitelem Kryšpínem z Malé Strany za kolo fajfkového tabáku, který měl doma. Jako vášnivému kuřákovi se mu do tohoto obchodu moc nechtělo. Nakonec ale vyměnil boty za 1/2 kola fajfkového tabáku a doplatil 500 protektorátních korun. Označení sběrníci kostí v dopise používá J. Váchal proto, jelikož Menhartovi pro jeho psi Petra a Pavla sbírali zbytky jídla po sousedech.