Uhlířská putna ocelová s tkanými popruhy. Uhlíři patřili po větší část dvacátého století ke koloritu Prahy a dalších velkých měst. Koňmi tažené vozy a později nákladní automobily rozvážely topivo k zákazníkům. Objednané uhlí bylo potom v požadovaném množství odnášeno zpravidla do sklepních prostor dřevěnými a kovovými putnami. Do putny bylo možno obvykle naložit 50 kg uhlí. Kovové putny byly nezřídka značně deformované, hmotnost obsahu byla tedy menší. V době nedostatku uhlí a zásobovacích potíží proto docházelo k šizení zákazníků a ilegálnímu prodeji ušetřeného topiva. Černému obchodu se přes veškerou snahu a represivní postup nikdy nedařilo zabránit a tyto nekalé praktiky postupně vymizely během sedmdesátých let 20. století po přechodu na plynná paliva a zavedení centrálního vytápění.