Mapa zobrazuje politické uspořádání Evropy krátce po versailleské konferenci. Jednání mocností sice potvrdila status quo po 11.listopadu 1918, ale v nejednoduché poválečné době nebylo možné výsledky velmocemi schválených dohod prakticky uskutečnit. Nezávislá Ukrajina zanikla ve vnitřních bojích do konce roku 1919 a její území bylo roku 1922 anektováno Sovětským svazem. V důsledku vnitřních bojů zanikly a do Sovětského svazu byly roku 1922 začleněny také Gruzínsko, Azerbajdžán a Arménie. Nejdramatičtější dohru měl ale řecko-turecký konflikt. V červnu 1920 vstoupila řecká vojska na území Malé Asie osídlené Řeky. Řecké království chtělo při využití tureckého oslabení dosáhnout letitého cíle, kterým bylo znovudobytí Cařihradu a západní Malé Asie. Řecká armáda po nedostatečné vojenské přípravě zahájila útok 6.ledna 1921. Ten byl po počátečních úspěších zastaven a turecká armáda obsadila do konce září 1922 celý poloostrov. Turecký postup vedl k vyvražďování původního řeckého obyvatelstva. Vlnu násilí a „etnických čistek" ukončila jednání v Laussane. Podle laussanských dohod, po ukončení konfliktu v roce 1923, proběhla mezi Řeckem a Tureckem výměna obyvatel. Tím se završil uzemní vývoj novořeckého státu a řeckou enklávu v Malé Asii dnes připomínají v Řecku pouze názvy některých obcí založených přesídlenci (např. Nea Smyrny).