Jednou z důležitých podmínek pro rozvoj Podkarpatské Rusi, která patřila před první světovou válkou mezi nejzaostalejší oblasti v Evropě, bylo překonání negramotnosti, která v některých lokalitách činila 78%. Po ustavení školského referátu zemské správy na Podkarpatské Rusi v září 1919, krátce po začlenění regionu do státního svazku Československa, bylo rychle započato s pracemi na zajištění dostupnosti vzdělání. Byla obnovena výuka na stávajících a podle možností zakládány nové školy. Chudým dětem byly v případě nutnosti bezplatně poskytovány oděvy a strava a pro umožnění školního vzdělání dětí ze vzdálených, těžko dostupných obcí a sídel byly v blízkosti škol zakládány internáty.