Av: dvě poprsí proti sobě, František Štěpán jako římský císař s vavřínovým věncem, v brnění a plášti, s řádem Zlatého rouna; Marie Terezie s diademem. Opis FRANC.ROM.R.IMP.A.M.THER.AVG.HVN.BO.R (Vládce František, římský král a císař, vládkyně Marie Terezie, královna uherská a česká) Rv: dvě dětské hlavy proti sobě, opis AETERNITAS.IMPERII. (věčnost vlády) Medaile neobjevila se hned po narození arcivévody Karla 1. února 1745, protože už nese císařský titul Františka Štěpána, který získal až volbou 13. září 1745. Vyjadřuje naději, že narozením druhého syna je vláda v říši pro rod habsbursko-lotrinský pevně pojištěna i do budoucna. Objednána v italské mincovně, patrně byla ražena pro účely propagandy v Italii. Aeternitas Imperii byla zosobněná věčnost římské vlády, kterou si dávali na mince již císařové starověku. Medailér Hamerani převzal pro rodinu císaře Františka Štěpána obraz z denáru císaře Septima Severa, raženého v Římě v roce 201. Ražební kolky vyřezal papežský medailér Hamerani. Snad byla součástí diplomatického úsilí o zlepšení vztahů mezi Vídní a Římem. Formálně nebyly přerušeny, ale Marie Terezie dožadovala se od smrti otce pevně svých italských nároků světského i církevního rázu. Papežská stolice s jejich uznáním nespěchala, patrně vyčkávala, jak válka mezi Pruskem a monarchií dopadne. V roce 1745 uzavřeli Berlín a Vídeň mír a v roce 1746 konečně doručil nuncius arcivévodu Josefovi posvěcený křestní povijan, pět a půl roku po křtu, na kterém papež formálně přijal kmotrovství. Karl Schulz v roce 1984 uvažoval, že medaile snad mohla být zamýšlena pro Florencii, kde jednou bude vládnout mladší syn Františka Štěpána. Tomu ale neodpovídá obsah medaile, která nárokuje vládu v říši.